Co je to smích a co je to výsměch? Liší se vaše vnímání těchto kategorií při představení divadla herců s jinakostí a při představení v běžném divadle? Divácká diskuze po představení Stand Up Down, CZ Ona je teda otázka, čemu se smějeme. Protože my se přece – tedy nejsem vůbec dramatik – ale my se vlastně smějeme fakt tomu druhýmu (člověku). Ale když se ptáte v tomhle kontextu, tak mi je vlastně nepříjemný se smát těm druhejm. Tady si vlastně člověk připadá provinile, smát se… muž 1 Ale já to nepersonifikuju, to je popis situace, popis vtipu, není to vlastně ta osoba. Nesměju se jemu, ale tomu, co povídá. muž 2 Mě třeba vlastně hrozně bavila Marťa (herečka s DS) a právě si nemyslím, že jsem se smála jí. Když to bylo dlouhý, řekla „Teď já!“, a tím vytvářela situace pro mě ryze humorný a pravdivý v tom, co já jako člověk vychovaný v nějakých pravidlech a mantinelech, bych v životě neudělala. Ačkoliv bych stokrát za den měla chuť říct „Ticho, teď já! Já chci být vidět!“ Rozhodně jsem neměla pocit, že se směju jí, naopak. Ona mi připadala, že vládne tý situaci, a přišlo mi humorný, že okolí se s tím musí popasovat. Třeba právě moderátor. A myslím, že jsem se nesmála jim, spíš situacím, které oni vytvářejí vlastně tou pravdou. Intaktní herečka Divadla Aldente Já už jsem to viděla mockrát, a právě že Marťa je moje dcera a já se ze začátku strašně styděla za to, co dělá. Já jsem snad tady ani nechtěla být. A teď už jsem to viděla desetkrát, možná víc, teď už se prostě směju. Jsem se té svázanosti jakoby zbavila, ale měla jsem ji v sobě. Měla jsem v sobě takový ty konvence: ‚To si přece nemůže dovolit, co to dělá!‘ Matka herečky s DS z Divadla Aldente Monology: Tohle téma ve mně rezonovalo, ačkoliv jsem neměla pocit, že by ze strany publika – a mě jako jednoho z diváků – docházelo k výsměchu. Ta otázka tu ale samozřejmě byla. To, co nám připadalo komické, v čem jsem dokonce viděla cílený humor, mohlo být z hlediska herců zamýšleno úplně jinak, že? Nebo ne? Tady vidím zásadní roli režiséra, realizačního týmu – zkrátka všech dalších lidí kolem divadla, kteří s herci dlouhodobě pracují, znají je i specifika jejich jinakosti… Hezké slovo! Celou dobu s vhodnými pojmy hrozně bojuji. Oni by měli ošetřit, aby se herci nedostali do situace, kdy jsou vysmíváni, což by je mohlo ranit.učitelka ZŠ, CZ Já mám v hlavě hodně toho herce s DS, který hraje Kreonta, ten mě hrozně baví. Já se ale moc nepozastavuju nad tím handicapem, je to herec s určitýma možnostma a úplně neuvažuju nad tím, že bych se smála něčemu, co vyplývá z té jeho jinakosti. I v Who am I se třeba stane něco nepředvídatelného a ty se zasměješ, protože to je neskutečně čistý a tady a teď. Něco, co je mimo stylizaci té postavy. Já si to hrozně užívám, ale není to tak, že bych se smála… Nepřijde mi špatný – třeba ani na tom táboře (s hendikepovanými), kam jezdím – se zasmát třeba tomu, že podle křiku poznáš, jaký klient je vzhůru. Pokud za tím máš velkou míru laskavosti a respektu, tak je to v pořádku. Sami sobě se taky přece smějeme. A to není výsměch, výsměch by podle mě plynul z nepřijetí toho, na čem jsi a co vidíš. A podle mě, když přijmeš, jací ti lidi jsou, tak je smích v pořádku. Nevím, jestli je to správný názor… ale výsměch je pro mě něco hodně negativního. Smích ne.studentka divadelní vědy, CZ Další Sokratovské otázky: SO1: Je návštěva divadelního představení s herci s jinakostí hledáním uměleckého zážitku, nebo druhem jejich podpory? SO2: Je v pořádku, když vážnou postavu (třeba Hamleta) hraje herec s jinakostí? Je v pořádku, když herec bez jakéhokoli handicapu hraje postavu s postižením? SO3: Umožňuje hercům s jinakostí jejich postižení zabývat se na jevišti důležitými lidskými a společenskými tématy? SO4: Jaké slovo má mít umělec s jinakostí při vybírání titulu? Má jeho hlas zásadní váhu, nebo je lepší nechat výběr na těch bez handicapu, kteří mohou lépe odhadnout obtížnost tématu? SO6: Je divadlo s herci s jinakostí umělecké dílo nebo i terapie? A pokud terapie, tak pro koho vlastně? SO7: Je v pořádku, aby herec s jinakostí hrál na jevišti s profesionálním hercem bez postižení? Umožňuje to podávat plnohodnotný výkon? SO8: Je možné v divadelní kritice představení herců s jinakostí uplatňovat stejná estetická měřítka jako v kritice jakéhokoli jiného představení? SO9: Měly by se nároky divadel a divadelních škol nastavit tak, aby umožňovaly např. lidem s Downovým syndromem projít přijímacím řízením?