Aby mohl být člověk hercem, nemusí herectví vystudovat. Většina profesionálních herců ale na divadelní školy chodila. Měli by i lidé s jinakostí mít možnost studovat herectví? Monology Rozhodně. Záleží na těch lidech s jinakostí, jestli by chtěli, cítili se tam dobře, jestli by byli schopni být v takovém prostředí přirození. Při přijímačkách by se asi nabízelo porovnávat je s jejich možnostmi. Záleželo by hodně na úkolech a zadáních, které jsou před ně kladeny. Měly by se asi upravit zadání úkolů tak, aby každý mohl ukázat, co může nabídnout, a nebyly tam třeba akrobatické úkoly pro člověka s tělesným postižením. žena, CZ Myslím, že to výběrové řízení by muselo být mimo herce bez jinakosti, protože bych na ně měla jiná měřítka. A to studium by třeba muselo mít vlastní styl výuky, asi by to muselo být oddělené, třeba jako nějaký specifický ateliér, který by se propojoval v rámci různých projektů s jinými ateliéry… Asi nejde brát v potaz verbální schopnosti, je to sice super, když mluví srozumitelně, ale stejně skvělej pocit mám z herečky, která moc dobře mluví a z herce, který vlastně říká jen koncovky slov. A určitě jsou lidé s DS, kteří by mohli mít problém vcítit se do role a nějak ji propracovat… Asi by to přijímací řízení bylo nakonec vždycky náhodné, stejně jako je u lidí bez jinakosti. Na každém by se určitě dala najít nějaká kvalita…studentka divadelní vědy, CZ Já si myslím, že by to ještě zároveň naráželo na to, že projít tím přijímacím řízením, vystudovat školu, to je jedna věc, ale vlastně jestli je dostatečně nastavená společnost na to, aby pak našli uplatnění. Tady je to stavěný tak, že to má určitý specifický diváky, podle mě úzkej profil – což je za mě škoda, ale prostě má – tak aby to nebylo stylem „máme inkluzi, tak si to tady vystuduje, ale bude nezačlenitelný v běžném divadle”.muž, CZ Na JAMU je třeba obor Výchovná dramatika pro neslyšící. Já si neumím představit, že by lidi s Downovým syndromem byli se mnou v ročníku činohry. Tam už je tak silný konkurenční boj mezi zdravými lidmi, že si neumím představit, že by byla nastavená stejná pravidla. Ale umím si představit, že jako je obor Výchovná dramatika pro neslyšící a neslyšící studují dramatiku, herectví a můžou se věnovat divadlu a mají vlastní vysokoškolský titul, tak bych si možná uměla představit nově vzniklý obor v rámci JAMU nebo jiné umělecké školy. intaktní herečka Divadla Aldente Další Sokratovské otázky: SO1: Je návštěva divadelního představení s herci s jinakostí hledáním uměleckého zážitku, nebo druhem jejich podpory? SO2: Je v pořádku, když vážnou postavu (třeba Hamleta) hraje herec s jinakostí? Je v pořádku, když herec bez jakéhokoli handicapu hraje postavu s postižením? SO3: Umožňuje hercům s jinakostí jejich postižení zabývat se na jevišti důležitými lidskými a společenskými tématy? SO4: Jaké slovo má mít umělec s jinakostí při vybírání titulu? Má jeho hlas zásadní váhu, nebo je lepší nechat výběr na těch bez handicapu, kteří mohou lépe odhadnout obtížnost tématu? SO5: Měl by divák během představení kontrolovat, jestli se směje herci nebo jeho výstupu? SO6: Je divadlo s herci s jinakostí umělecké dílo nebo i terapie? A pokud terapie, tak pro koho vlastně? SO7: Je v pořádku, aby herec s jinakostí hrál na jevišti s profesionálním hercem bez postižení? Umožňuje to podávat plnohodnotný výkon? SO8: Je možné v divadelní kritice představení herců s jinakostí uplatňovat stejná estetická měřítka jako v kritice jakéhokoli jiného představení?